Štěpán Macháček (Owen Sound Attack - OHL)

Jak vzpomínáte na vaše začátky v Novém Jičíně?

K hokeji jsme se dostal, protože ho hrál můj taťka. Byla to zábava s klukama.

Jak složité pro vás bylo stěhování do Kanady?

Pro mě to více méně vůbec složité nebylo. Kanadu jsem vždy viděl jako top stát, kde se hraje hokej, takže když jsem byl draftován do juniorky, tak jsem nad tím vůbec nepřemýšlel a prostě jsem šel. Je to tady super.

Jak moc je odlišný kanadský styl hokeje od toho českého?

Ta hra mi přijde rychlejší, což je způsobeno menším hřištěm. Tím hokejem se tam prostě více žije, takže je to úplně na jiné úrovni i juniorská liga od té české. Ještě bych řekl, že zápasy bývají mnohem více vyhrocené.

Jak náročné jsou v Kanadě tréninky?

Tréninky jsou více méně stejné jako v Česku. Přes sezonou nabíráme kondici a během sezony je to více taktika a zaměření na herní dovednosti.

Co dosud považujete za váš největší hokejový úspěch?

Asi to bude zisk zlaté medaile na olympijském festivalu mládeže v Sarajevu.

Jaké máte vyhlídky do budoucna?

Mým snem je živit se hokejem, takže je pro mě důležité do toho dát všechno, makat a snad přijdou nějaké nabídky. Byl bych velice rád, kdybych se hokejem v budoucnu mohl živit.

Máte nějaký vzkaz pro mladé hráče?

Když tě to baví, tak hraj!

Jan Zahradníček (HC Oceláři Třinec)

Co vaše začátky v Novém Jičíně, vzpomínáte na ně rád?

Na začátky vzpomínám rád. Byla to úžasná léta, měli jsme skvělou partu. Povedlo se nám dvakrát vyhrát republikový titul, takže na tohle období velice rád vzpomínám.

Jak vzpomínáte na váš přesun do Třince?

Vybavuji si, že taťka mi o tom říkal někdy na jaře na náměstí v Novém Jičíně, že tam je zájem. Byl jsem strašně překvapený a emoce byly opravdu radostné. V Třinci to byl nový kolektiv a vše okolo mě bylo taky nové, ale ten přesun jsem zvládl a jsem za to rád.

Co doposud považujete za váš největší hokejový úspěch?

Momentálně asi extraligový titul s muži tento rok. Strašně rád vzpomínám také na juniorský titul tady v Třinci.

Co bylo v letošní sezoně hlavním klíčem k úspěchu?

Určitě skvělá parta. Byli jsme vlastně skoro rodina, všichni na stejné vlně a dobře zvolená taktika.

Jak moc pro vás byla letošní sezona náročná?

Dost náročná, ze začátku spíše psychicky než fyzicky. Celkově mi přišla strašně dlouhá, ale užil jsem si ji maximálně.

Jaké máte vyhlídky do budoucna?

V Třinci mám smlouvu ještě na rok, takže se dívám jenom tak krátkodobě. Chci přidat další sezonu tady mezi Oceláři a potom uvidíme, co bude dál.

Jak jste se svým angažmá v Třinci spokojen?

Na to si nemůžu stěžovat. Jsem tady spokojený, klub funguje. Zázemí je top v republice, opravdu nejlepší. Všichni ví, co mají dělat. Všechno funguje na sto procent.

Najde se něco, co byste chtěl vzkázat mladým hráčům?

Ať na sobě pracují, protože potom v budoucnu budou rádi, když se jim povede se živit tím, co je baví.

Ondřej Cubo (Lukko Rauma U20 - SM-sarja U20)

Jak vzpomínáte na své začátky v Novém Jičíně?

Vzpomínám si, jak mě táta vozil dvakrát týdně do Nového Jičína na hokej. Poprvé jsem stál na bruslích ve třech letech a poté mě to chytlo, tak jsem u hokeje zůstal.

Dal vám Nový Jičín dobré základy do hokeje?

Určitě ano. Měli jsme vynikající tým i trenéry. Spousta odchovanců z Nového Jičína se dostala do vyšších soutěží, třeba do kanadských juniorek nebo někde do zahraničí. V osmé třídě jsem poté přestoupil do Vítkovic.

Jak pro vás bylo složité stěhování do Finska?

Na začátku přišel agent s nabídkou, jestli bych nechtěl zkusit zahraniční angažmá. Nejdříve se mi moc odcházet nechtělo. Nebyl jsem stoprocentně spokojený, ale nechtělo se mi odcházet z domova. Dal mi chvíli na rozmyšlenou a poté jsem se rozhodl, že bych to teda zkusil a jel jsem tam na try-out. Byli se mnou spokojení, tak už si mě tam nechali. Teď tam budu začínat čtvrtou sezonu.

Takže jste se svým působením ve Finsku spokojený?

Teď určitě ano. Začátek této sezony nebyl nic moc, ale pak jsme z devátého místa udělali play-off. Sice jsme postoupili až z osmého místa, ale nakonec jsme vyhráli titul. Nebyla to úplně parádní sezona, ale tak nějak to šlo.

Jak moc je finský styl hokeje odlišný od toho českého?

Řekl bych, že je na podobné úrovni. Hráči však do toho dávají víc, například když máme nějaké cvičení, tak se mnoho hráčů baví, ale ve Finsku jdou do toho všichni na sto procent. To je asi ten největší rozdíl. Do všeho, co dělám, jdu stoprocentně. Hlavně zakončení, řekl bych, že to je asi největší problém českého hokeje. Tréninky jsou jinak na stejné úrovni.

Co považujete za váš největší hokejový úspěch?

Asi to, že se mi podařilo dostat do Finska. Odehrál jsem tam i první zápas za áčko. Ještě se mi povedlo získat dva tituly s juniorkou. Také jsem si zahrál v mládežnických reprezentacích.

Jaké máte vyhlídky do budoucna?

Teď bych chtěl dostat hodně prostoru v juniorce a poté se uvidí, jaké budou mé výkony. Chtěl bych dostat i pár zápasů v áčku a příští sezona naznačí vyhlídky do další kariéry.

Máte nějaký vzkaz pro mladé hráče?

Ať dělají to, co je baví a ať to dělají naplno.