Společně s Moravskoslezským krajem slavili na Olympiádě dětí a mládeže zlaté medaile také dva členové Nového Jičína. Petr Macháček jako trenér a útočník René Řehák byli členové třídenního turnaje, ve kterém museli zvládnout sehrát šest utkání. Po zisku prvního místa ve skupinové fázi je čekalo play-off, ve kterém v semifinále porazili Liberecký kraj a ve finále předvedli skvělý obrat proti Plzeňskému kraji. Moravskoslezský kraj tak prošel turnajem bez jediné porážky a po zásluze na jeho konci obdržel zlaté medaile. Své pocity z Olympiády dětí a mládeže hodnotí v rozhovoru zmínění René Řehák a Petr Macháček.
Olympiáda dětí a mládeže přinesla určitě spoustě hráčům nové zážitky a zkušenosti. Jak ji hodnotí nositel zlaté medaile z Nového Jičína? „Nikdy jsem nic podobné nezažil, bylo to úplně skvělé. Jako tým jsme si sedli docela rychle a vše šlapalo. Turnaj už byl na konci náročný, protože každé utkání mělo velkou kvalitu. Hrál se rychlý hokej, který mi toho hodně dal. V prvních třetinách se nám nedařilo, ale byli jsme super tým, vždy jsme se dokázali povzbudit a nakonec jsme si došli až pro zlaté medaile.“
Ve finále dokázal Moravskoslezský kraj otočit nepříznivý stav 0:2 proti Plzeňskému kraji. Celkové zlato pak bylo o to sladší. „Výhru jsme si po takovém obratu neskutečně užili.“ Sám René Řehák byl strůjcem vítězného gólu v posledních minutách zápasu. V situaci, ve které by mnoho hráčů zkusilo vystřelit, našel René zcela osamoceného Dominika Řípu, který poslal kotouč do odkryté branky a vstřelil tak vítěznou branku na 3:2. „Když se ke mně dostal kotouč, tak už jsem měl jasno, že budu ještě přihrávat,“ zhodnotil situaci okolo rozhodujícího gólu René Řehák. Novojičínský útočník se na Olympiádě dětí a mládeže blýskl pěti přesnými zásahy a třemi asistencemi.
Z pohledu trenéra Petra Macháčka...
Jak se vám líbí celkový nápad Olympiády dětí a mládeže?
„Myslím si, že pro všechny sportovce, kteří se jí zúčastnili, to byl neskutečný zážitek. Bylo to i mediálně velmi sledované a v každé kategorii byli ti nejlepší sportovci, takže byl o ně velký zájem. ODM jako takové se mi líbí strašně moc, protože je to takový první krok k profesionálnímu sportu. Pokud to sportovec myslí vážně, tak má možnost nahlédnout, co všechno to obnáší, rozhovory, média, televize, slavnostní zahájení a ukončení. Bylo tam úplně vše včetně medailového ceremoniálu, takže každý kdo tam byl, si to náramně užil.“
Moravskoslezský kraj dokázal obhájit zlaté medaile. Čím to, že z tohoto kraje jsou tak skvělí hokejisté?
„Náš kraj je jeden z největších, takže máme široké portfolio hráčů. To, že se to povedlo, bylo moc krásné, ale o obhajobě bych úplně nemluvil, protože hrál zcela odlišný ročník. Předtím to vyhrál ročník 2005 a teď hráči narození v roce 2008, ale i na tom se ukazuje, že Moravskoslezský kraj má velmi velkou hokejovou základnu. Vždy bude patřit k těm silnějším týmům jak na MMČR, tak i na ODM.“
Trénoval jste již řadu mládežnických výběrů. Byl tento v něčem speciální?
„Kluci z každého týmu mají jedno společné, cítí, že je to pro ně velké událost a takové vyvrcholení žákovské kategorie. Dávají do toho všechno a jsou tomu oddáni. Na takovém turnaji pak rozhodují maličkosti. Řekl bych, že všichni kdo tam jsou, tomu dávají sto procent.“
Kluci odehráli během tří dnů šest zápasů. Co je při takovém náročném turnaji důležité dodržovat?
„Každý musí dobře regenerovat, jíst, pít a spát. Nesmí se vynechat žádná možnost si odpočinout, protože se na takovém turnaji počítá každý krok. Takový režim je strašně důležité dodržovat.“
Moravskoslezský kraj na turnaji několikrát prohrával, ale vždy jste to nakonec dokázali otočit. Co za těmito obraty stálo?
„Řekl bych, že síla toho týmu. Kádr byl sehraný a měl i spoustu dobrých individualit. Při tolika obratech to poukazuje na to, že tým měl sílu a dokázal si s takovými situacemi poradit.“
Ve finále jste prohrávali 0:2. Co jste v takové situaci vzkázal hráčům?
„Hráli jsme s Plzeňským krajem také den předem poslední zápas ve skupině, ve kterém jsme také prohrávali o dvě branky a dokázali jsme to srovnat na 2:2. Podobné věci, které jsme nabádali minulý den, jsme nabádali i ve finále. Šlo o to, že jsme vcházeli do třetí třetiny a už jsme neměli co ztratit. Věděli jsme, že pokud se nám podaří vstřelit branku, tak to s tou psychikou soupeře zamává, protože se už přece jen vidí na tom podiu a jedna branka může nahlodat sebevědomí.“
„S kolegou jsme udělali nějaké změny v sestavě, protože jsme to chtěli trochu rozbít tak, aby hra chytla jiný obraz, protože soupeř hrál velmi dobře. Klukům jsme říkali, že věříme tomu, že když dáme branku, tak se to může celé obrátit a taky se to potvrdilo. V momentě, kdy jsme dali gól, tak se psychika a fyzické síly zvedli a zápas dostal zcela odlišné obrátky.“
Byla radost ze zlatých medailí po takovém obratu o to větší?
„Určitě ano, emoce byly úplně neuvěřitelné. Když se vede o pět branek, tak už je hráč v závěru takový spokojený, ale my jsme museli hrát do poslední minuty. Na jedné straně obrovské slzy štěstí a na druhé straně slzy smutku, to ke sportu patří. To, jakým způsobem to kluci prožívali, tak to i teď ve mně vyvolává silné pocity. Bylo cítit, že ta zlatá branka od Dominika Řípy vyvolala gejzír radosti. Pak už jsme věřili, že se kluci nenechají zlomit.“
Je něco, co byste chtěl týmu ještě dodatečné vzkázat?
„Klukům jsme už poblahopřáli a v kabině jsme jim řekli, co je čeká. Nechtěl bych to publikovat, protože takové věci by měly zůstat v kabině. S hráči jsme se potkali na utkání Vítkovice-Třinec, kde jsme měli slavnostní ceremonii. Kluci měli opět rozzářené oči, když viděli 8500 diváků, jak je sledují. Slyšeli své jméno a viděli se na kostce, takže si to zase prožili. Máme naplánováno ještě závěrečné utkání na konci sezony, kde si to celé ještě rozebereme.“
