Hokejová sezóna mládeže 2019/2020 je již za námi. Jak bys ji vyhodnotil, pokud možno jedním slovem?

Otázkou je, zda to chceme hodnotit výsledkově, nebo očima práce s mládeží. Výsledkově to sice vnímám jako nekomplexní hodnocení, ale podle tabulek ročník 2009 hodnotím jako velmi slušný a tam musím říci, že jsme spokojeni.

U mladších žáků, tj. ročníky 2007/2008, tak tam máme problém v tom, že hráče ročníku 2007, kteří by měli být základem této kategorie, ty prostě nemáme, jsou tři, nebo čtyři a to je příliš málo, abychom mohli mít lepší výsledky. I přesto se tým umístil v základní části na 5. místě, ale doplatil na horší výsledky starších žáků. Měl hrát nadstavbu v první skupině, po součtu výsledků se staršími žáky se však propadl do druhé, horší skupiny. Pro mne je tedy výsledek této kategorie velmi slušný a to i s ohledem na budoucnost, protože v příští sezóně dojde ke spojení ročníku 2008/2009 a byl by to velmi silný tým. Druhým dechem však dodávám, že mladší žáky budeme muset oslabit a to z jednoduchého důvodu. Prostě nám chybí hráči ročníku 2007 a do starších žáků je budeme muset nahradit hráči z mladších ročníků. Předem říkám, že tento problém budeme muset postupně neustále řešit a to až do juniorů. S výkonem mladších žáků v této sezóně jsem tedy velmi spokojen.

U starších žáků jsem očekával lepší výsledky, tam nejsem moc spokojen a 7. místo po základní části je pro mne neúspěch. Jsme ale u stejného problému, jako u žáků mladších a to, že jsme prostě nemohli využívat dorazových hráčů jako jsou Petr Svoboda, Denis Chmel, Lukáš Hub, Dan Holáň a Vojta Pilíšek, ač jako prvoročák starších žáků, si vybudoval jasnou pozici v dorostu. Ti prostě museli hrát pravidelně za dorost a museli jsme je nahrazovat mladším ročníkem a to se odrazilo i v celkovém výsledku.

U dorostu jsme chtěli hrát na postup do první skupiny, ale o fous se nám to nepovedlo. Pro mne lehké, ale zklamání. Po základní skupině jsme dali přednost mladým klukům s cílem nabírání zkušeností.

Proč je takový velký rozdíl mezi výkonností přípravky a ostatními kategoriemi? Naše přípravka je známa jako jedna z nejkvalitnějších, její úroveň je oceňována nejen u nás, ale také na Slovensku, v Maďarsku a u pořadatelů turnajů je doslova žádaným zbožím, jednak pro svou kvalitu, jednak pro svou vysokou morální úroveň, kdy všichni oceňují i skvělou společenskou výchovu našich hokejových nadějí. Vozí medaile z velkých turnajů, ročník 2x po sobě vyhrál celoevropskou soutěž o Evropský superpohár, kde se sčítají celosezónní výsledky ze všech turnajů. Pak přijdou do mladších žáků a vidíme propad.

V přípravce máme obrovskou základnu, je v ní hodně dětí, což je pro nás strašně důležité. Na druhou stranu si musíme uvědomit, že turnaje v přípravce se hrají 3 na 3, maximálně 4 na 4. Zde se dá tedy poskládat velmi dobrý tým z těch nejlepších individualit, navíc v těchto utkáních mnohdy rozhoduje rozdílový hráč, který je schopen dát i 5, 10 branek za zápas. A my opravdu umíme již v přípravce tyto individuality objevit a rozvíjet. Jsem moc spokojen s náborem dětí do našeho klubu. Jen pro orientaci na poslední akci Pojďme hrát hokej jsme zaregistrovali 32 dětí, což považujeme za skvělý výsledek. V přípravce je tedy spousta dětí a je opravdu z čeho vybírat a na velké turnaje jezdí ti lepší hráči. Snažíme se ale, a obsazujeme i menší turnaje, kde dáváme prostor i slabším hráčům. Hokej v přípravce není až tak fyzicky náročný a je ve své většině o rozdílových hráčích, navíc trenér má možnost vybrat si hráče z více ročníků a stává se, že na velké turnaje se berou rozdíloví hráči i z jiných týmů. Já s tím sice moc spokojen nejsem, ale budiž, když to má trenér takto postavené…

Když však kluci přecházejí do mladších žáků, pak tam vstupuje již pouze jeden ročník a to je jen, například letos ročník 2009, 10 hráčů. Příčiny jsou jednoduché. Pár dětí skončí, protože je to přestalo bavit, mnozí rodiče pochopí, že jejich dítě na to nemá ty absolutní vlohy a nedokážou se smířit s tím, že z jejich dítěte nabude Jágr a již nadále nechtějí do hokeje investovat finanční prostředky. V mladších žácích se ale také hraje jiný hokej, na celé hřiště, je daleko fyzicky náročnější a děti nám i z těchto důvodů opět odcházejí. Navíc je zde skutečnost, že ti lepší (jejich rodiče) podlehnou lákadlům velkých klubů, které si je berou jak na běžícím pásu. A zde se musím pozastavit u jednoho problému a to je poloha Nového Jičína. My prostě nedokážeme nahradit tyto hráče třeba výměnou či hostováním slabších hráčů z těchto velkoklubů, protože oni nám je prostě nepošlou. Buď si je mění mezi sebou, nebo je posílají do tzv. Ostravského pětníku, kam patří Frýdek Místek, Český Těšín, Karviná, Poruba atd. Ale je to celkem pochopitelné, Nový Jičín je prostě od velkoklubů daleko a kdo z rodičů by chtěl věnovat svůj čas dojížděním na tréninky či zápasy.

Takže hlavním problémem je úbytek dětí ve starších kategorií, které nemáme možnost nahradit. Je to tak ?

Ano.

Není to ale chyba klubu? Například v tom, že se s nimi málo pracuje, nebo jsou špatně motivovány? Nebo že se špatně pracuje s rodiči? Vím, že s tímto problémem se potýkají skoro všechny malé kluby v republice, může být chyba i v systému?

Řeknu to takhle. Náš klub si dal za cíl přivádět děti k hokeji. Chceme sice, aby se hrál v Novém Jičíně kvalitní seniorský hokej, ale našim hlavním cílem je výchova mládeže pro český hokej. Systém je prostě takový, že rozdílové hráče si mnohdy stáhnou velké kluby jako je Třinec, Vítkovice, Havířov, Poruba. Oni mají stejný problém s úbytkem hráčů, a proto si berou ty šikovnější kluky z malých klubů. My jsme tady od toho, abychom vytvořili portfolio těchto šikovných hráčů a je to celkem přirozené, že tyto děti se posunují dál a my jako klub těmto dětem rozhodně ve výkonnostním postupunebudeme bránit. A zde jsme u stejného problému, jako jsem uvedl výše. Oni si je sice vezmou, ale náhrada žádná. A my jsme potom v pozici, že musíme kategorie MŽ, SŽ dorostu i juniorů někdy doslova lepit. Také nám odcházejí hráči, protože jsou třeba nespokojeni v klubu a to z jakýchkoliv důvodů. My jim také nebráníme, proč by měl za Nový Jičín hrát kluk, který zde hrát nechce. Přesun do jiného klubu skutečně může být přínosem českému hokeji. My prostě pracujeme pro celek, pro český hokej. Nehrajeme si na nějaký klubismus, který v konečném důsledku českému hokejipřinese jen velmi málo. Při tomto systému bychom museli mít v každém ročníku alespoň 20 dětí, abychom ve starších kategoriích dosahovali lepších výsledků, což momentálně prostě nejsme na tak malém městě schopni.

Je to tedy takový neustálý kolotoč, Je z toho nějaká cesta ven?

Není. My jsme klub, který má pro český hokej hledat a vychovávat talenty. Pokud se nám to podaří, je vlastně naší povinností tento talent předat dál. Pracujeme pro celý hokej, to je náš cíl. Na to, abychom mohli tyto talenty zdokonalovat a vést k vyšším metám, prostě nemáme možnosti. My jsme článek českého hokeje, který prostě najde, objeví, rozvine a předá, z toho prostě v našem malém klubu není cesta ven. My stále hrajeme se svými hráči i ve vyšších kategoriích. Například v dorostu hrajeme s Frýdkem Místkem se svými hráči a odjíždíme domů všichni. Frýdku se hráči po zápase rozprchnou do všech koutů Ostravska, protože jim ty velkokluby dají náhradu, nebo jim prostě dají hráče na rozehrání. My prostě tuto možnost nemáme. Prostě nejsme v tom hnízdě velkoklubů, ale jsme od něj, naopak, vzdáleni. Musíme se tedy spokojit s tím, co máme, ale i přesto se nám daří udržet hokej v Novém Jičíně na slušné úrovni.

Možná by bylo východiskem spojit se s kluby napříč okresem, jako je Studénka či Kopřivnice. Myslím, že by to bylo velkým přínosem i pro český hokej.

Samozřejmě, že nás to napadlo. Ty lepší děti by hráli kvalitnější zápasy, ty horší by ale hrály také a měly by daleko větší možnosti na sobě pracovat a posunout se výše, měly by větší motivaci. Pracujeme na tom, ale bohužel, zatím nemáme odezvu z druhé strany.

Chápu to tedy dobře, že každý si hrabe na svém vlastním písečku ke škodě českého hokeje?

Ano, přesně tak.

Když se podívám ne výsledky sezóny 2019/2020, pak na mne působí celkem negativně. Pokud si ale vyhodnotím celkovou práci klubu, pak je pravdou že Nový Jičín vychoval v minulosti i v současnosti mnoho hráčů, kteří dělají čest českému hokeji jak doma v extralize i 1. lize, jsou úspěšní i v zahraničí.

Ano a to je pro nás to nejvyšší ocenění. A těch hráčů bude přibývat. To je náš dlouhodobý cíl a v něm budeme pokračovat. To je naše vizitka a na to jsme pyšní.

Pohybuji se v HK NJ dostatečně dlouho jak mezi hráči, rodiči, vedením klubu a proto se mi zdá legitimní následující otázka. Myslíš si, že o této strategii klubu jsou dostatečně informováni rodiče? Je to přece také o jejich volném čase, o jejich financích a mají právo vědět tyto základní informace. Já tedy o tom moc přesvědčen nejsem.

Snažíme se tyto informace k rodičům dostat, věřím, že máme spoustu rodičů, kteří to vědí a chápou. Ta cesta k ostatním je nesmírně náročná a dlouhá. Na začátku sezóny jsme si pozvali všechny rodiče, ne všichni však dorazili. Bylo to důležité hlavně pro rodiče přípravky. Tito rodiče vidí totiž hlavně své dítě, jeho výsledky a výsledky jeho kategorie. Dlouhodobá strategie výchovy jeho dítěte je mu vzdálená. Toho jsme si vědomi. Tuto strategii klubu se snažíme rodičům vysvětlit. Oni to zpočátku nechápou, a asi je to ani moc nezajímá. Opravdu se snažíme je neustále informovat , že v šesti letech ten jejich drobeček není Jaromír Jágr jen proto, že dal 5 branek, že k tomu je dlouhá a těžká cesta.Že , když dítě dostane v první třídě nějáke to sluníčko, že už se nikdy nebude muset učit a bude mít vždy samé jedničky. Rodiče by neměli svému dítěti vymývat mozek jeho úspěchy, ale měli by ho vychovávat jako sportovce, k úctě, píli, skromnosti, pokoře. Připravovat ho na to, že cesta k vrcholu je nesmírně složitá a hlavně na to, že k cíli se musí dopracovat sám svou vlastní dřinou. Obrovským problémem nejen u nás, ale v celém hokeji jsou ambice rodičů. Přesvědčit rodiče, že by děti v tomto věku měly hrát hokej jen proto, že je to baví a rozvoj jejich talentu nechat na nás, to je velký problém. Tady opravdu v některých případech narážíme na zeď. A tam, kde je ta zeď nepřekonatelná, tam to končí v naprosté většině tak, že dítě je znechucené a s hokejem končí. Tomu se snažíme předcházet a neustále s rodiči komunikovat. My známe celkové hokejové prostředí okolo nás tak dobře, že dokážeme kvalifikovaně odhadnout, zda dítěti prospěje přejít třeba do Vítkovic, nebo tam bude hrát druhé housle a bude nešťastně zahřívat lavičku. Znám hodně šikovných dětí z našeho klubu, kterých talent rodiče zabili svými vlastními ambicemi. Děje se to každou sezónu. Prostě by měli rodiče pochopit, že my jsme ti odborníci, ne jejich pohled z tribun, a měli by nám více věřit.

Já tě sice chápu, ale já jsem v jiné pozici, v klubu jsem dostatečně dlouho na to, abych viděl dlouhodobé cíle. Moje otázka ale zněla jinak. Jsi si jistý, že klubovou strategii k výchově rozdílových hráčů rodiče chápou? Já jsem si totiž jistý, že ne. Není tady chyba, že tuto oblast klub trochu podceňuje?Že kdybyste na tom více pracovali, že by Vaše úsilí bylo jednodušší a že byste s mnohými rodiči tahali za společný provaz k ještě lepším výsledkům?

Máš pravdu, toto téma musíme ještě více otevřít, musíme na tom daleko více pracovat. Do budoucna to bude zcela určitě pro mne jako pro šéftrenéra mládeže velké téma a dávám si závazek tuto svou činnost dávat větší důraz. Uznávám, že zde je velká mezera a narovinu říkám, že komunikace s rodiči se pro příští léta stane mojí prioritou a budu se snažit, aby tak činili všichni trenéři mládeže.

Když nad tím vším tak přemýšlím, tak je strašně těžké pracovat v klubu, který chce hrát seniorský hokej na slušné úrovni a přitom v mládeži vychovávat rozdílové hráče a nebránit jejich odchodům. Není to tak trochu boj s větrnými mlýny? Nebylo by pro klub lepší hrát si na vlastním písečku?

Ano, je to těžká práce a opravdu narážíme na mnohá nepochopení. Ale již dnes vidíme, že naše práce, tak jak ji máme nastavenou, je úspěšná. Pracujeme pro celek, pracujeme pro český hokej jako takový a i nadále tak pracovat budeme. Již dnes nás respektují velké kluby a jsem pevně přesvědčen, že nás pochopí i to naše domácí prostředí. Daří se nám vychovávat rozdílové hráče, ale co je také velmi důležité, vychováváme si i hráče pro budoucí A-tým, kde již dnes nám hraje hodně našich mladých kluků, kteří sice dnes sbírají zkušenosti, ale věřím, že každou sezónu budou jejich výkony stoupat. My si prostě uvědomujeme, že druhá liga musí být postavena na vlastních odchovancích. Je to hodně náročná soutěž, je to po práci, náročné na čas, který musí kluci obětovat na úkor vlastní rodiny, přátel. Nikdo nevydrží deset let dojíždět z daleka. Hrát druhou ligu s vlastními hráči je náš cíl. Jiná cesta pro nás není. Jen tak vybudujeme ten pravý,zdravý klubismus. Tuto tvrdou cestu jsme si vytyčili před čtyřmi lety a ještě nás čeká dlouhá práce. Již dnes ale vidíme první, velmi pozitivní výsledky. A prostě neuhneme.

Mnoho klubů dává přednost toku peněz do A-týmu, a to i někdy zvláštními kličkami. Vy investujete naopak obrovské prostředky do mládeže a pak si přijde velký klub, talent si vezme a peníze jsou pryč. Není ani náhrada a asi ani nějaká finanční odměna za výchovu. Co z této výchovy rozdílových hráčů vlastně má? Hráč je pryč, náhrada za něj není, a investované prostředky jsou také pryč.

Máš pravdu, v současném systému my vlastně z toho máme akorát dobrý pocit a prestiž. Na druhou stranu my ale v určitém rozvojovém období hráče prostě nemáme prostředky a ani nástroje k tomu, abychom ho byli schopni nadále rozvíjet. Ano máme radost, že výchova hokejová mládeže je respektována velkými kluby a že si rádi k nám chodí pro talenty, byť je to pro nás nenahraditelná ztráta, ale na druhé straně jsem zase u toho, že vychováváme hráče pro celek, ve prospěch českého hokeje a když víme, že jsme u konce s našimi možnostmi, tak hráče rádi předáme tam, kde je jeho další rozvoj možný. Pak už je to jen a jen na něm.

Dobře, já to chápu, ale není to špatně, že vy vychováte talent, předáte jej dál, ale tratíte na tom? Kdyby velkoklub, který si hráče bere, Vaši práci ocenil třeba finančně, nebyl by to krok k dalšímu zkvalitnění výchovy v našem klubu?

Je, je to bezpochyby špatně, velké kluby nechtějí za hráče platit. Jsou sice tabulky, ale oni si je prostě nekoupí. Na druhou stranu ale stojíme my před rozhodnutím, zda jak se říká syslit a znemožnit hráči další rozvoj, nebo mu, za děkuji, umožnit další kariéru. Zvolili jsme ten druhý způsob.

Není to tak trochu „vyčůranost“ velkých klubů? Oni vlastně zneužívají systém a za Vaše peníze dostávají talentované hráče prakticky připravené hrát vyšší soutěže v jejich prospěch.

Je, tohle je v našem hokeji naprosto nefunkční, nehledí se na malé kluby. Jejich výchova není oceněna ani finančně a ani mediálně. To není v českém hokeji dobře nastaveno a nějaké tabulky to vůbec neřeší. Nikdo Vám tabulkové odstupné nedá. A stačí telefon z velkého klubu a kluk už cupitá, protože je to pochopitelně pro něj jednak čest hrát za velký klub a jednak ví, že je to pro něj krůček k profesionalismu. A pokud ho nepustíme, tak velký klub, v mnohých případech, v klidu a v pohodě, přenese finanční odpovědnost tabulkového odstupného na rodiče. My s tímto bytostně nesouhlasíme a nikdy souhlasit nebudeme, ale taková je skutečnost, kterou my nezměníme.

Tabulkové odstupné, klidně to nazvu obchod s bílým masem, je dlouhodobě kritizováno a zabilo již nemálo talentů. Šéf ČSLH pan Král již v roce 2014 prohlásil, že o tomto problému ví a slíbil, že na něm bude intenzivně pracovat. Dnes máme rok 2020 a za 6 let se nic nezměnilo. Proč?

Nevím a asi to ani není otázka pro mne. Osobně si myslím, že je tady monopol velkých klubů a těm to zřejmě vyhovuje, jinak již by se s tím něco udělalo. Jsem si jist, že kdyby byla oceňována výchova hráče třeba už od extraligy, nebo nejlépe od 1. Ligy a ne až od NHL, malé kluby by byly schopny vychovávat daleko větší množství talentů a možná i kvalitnějších.

Malé kluby tedy pracují, de facto, pro čest a slávu, což mi silně připomíná socialismus, naopak velké kluby se chovají jako praví kapitalisté. Jsme jedna velká hokejová rodina, a přesto jsou mezi námi tak obrovské rozdíly. Proč?

Ano, cítíme to, ale odpověď nevím, asi to nikdo nechce pojmenovat, řešit, nastavit jiný, spravedlivější systém a podle mne ani nechce. My jsme v tomto strašně zaostalí a bojíme se měnit systémové věci, byť k lepšímu. Pokud ale chceme být do budoucna konkurenceschopní, jednou musí přijít ta doba, kdy se věci pohnou a někdo na tom bude muset pracovat. Sice dokážeme změnit něco k lepšímu, ale vždy je to pouhý jeden krok z deseti. Navíc velké kluby si mnohdy ani naší práce neváží. To by totiž nikdy na semináři nemohl vystoupit extraligový trenér s kritikou, že my jim vychováváme málo rozdílových hráčů. On moc dobře ví, v jakých podmínkách hráče vychováváme a za jakých podmínek nám je berou. Já jsem si jist, že v našem klubu děláme maximum. Na druhou stranu jsem si jist, že velké kluby nám v naší snaze pomáhají minimálně, spíše vůbec. Tato kritika opravdu není na místě. Místo osočování a brakování malých klubů by se spíše velké kluby měly zamyslet nad tím, jak nám pomoci, když už nastavený systém je nefunkční. My však budeme pokračovat v nastoleném trendu a budeme doufat, že se celý český hokej probudí a bude nám, malým klubům věnovat větší pozornost. A je jedno, zda to bude cestou centrální, či cestou velkých klubů, Jsem si jist, že jednou k tomu dojít prostě musí.

Moc děkuji za upřímné odpovědi a pohodový rozhovor.

Šéftrenéra mládeže HK Nový Jičín zpovídal Mgr. Bohumil Vincura