Bohumil Vincura

N o v ý J i č í n -

Rozhovor s brankářskou jedničkou Ďáblů

Jak jsi se dostal k hokeji?

Tatínek mne přivedl asi ve čtyřech letech na stadion Zlína, kde byl zrovna trénink přípravky. Mi se to zalíbilo natolik, že jsem u tohoto sportu zůstal do dnes. Chodili jsme i na extraligové zápasy Zlína, takže hokej mne provází celý život. Vždycky mne to táhlo do branky a to při jakémkoliv sportu, vždy jsem stál vzadu. No a nakonec se mi stala ta branka osudná.

Je nějaký rozdíl chytat v dětském kolektivu a v mužích?

Určitě. V tom dětském kolektivu se to ještě tak nebere, ale čím je člověk starší, tak ten post gólmana nabývá na důležitosti a je hodně odlišný od pozice hráče. Gólman musí být tak trochu "salámista", což já určitě jsem, jako dítě Vás občas staví do pozice hrdiny, ale jak jdou léta, přibývá hodně zodpovědnosti a někdy je těžké se s tím vyrovnat. U dětí se ten výkon moc neřeší, ale postupem času musíte prostě stále víc a víc dokazovat co ve vás je.

Kde se odehrával tvůj hokejový život?

Celou dobu jsem strávil ve Zlíně a až poslední rok jsem hrál juniorku za Přerov.

Který byl tvůj nejoblíbenější trenér?

V mém životě byli všichni trenéři naprostí profesionálové a každý z nich mi předal spoustu zkušeností.

Je nějaký rozdíl mezi Zlínem a Přerovem?

Určitě, Zlín je extraligový, Přerov prvoligový a v každém klubu to funguje jinak a je tam i jiná atmosféra. V Přerově byla specifická sezóna v tom, že se hrálo o záchranu a v půlce sezóny se rozhodlo, že Přerov spolu s dalšími kluby spadne ať dělá co dělá. Bylo to hodně nešťastné rozhodnutí od stolu, takže závěr sezóny byl hodně podivný. Vedení nám ale řeklo, že máme hrát stále naplno, abychom se udrželi dle starých pravidel, a že se to bude řešit později. Všechny nás to ale hodně zasáhlo a ovlivnilo, protože jsme nechápali sportovní stránku tohoto rozhodnutí. Na druhou stranu chápu, proč k tomu muselo dojít, ale mělo to jít sportovní cestou.

Jaký je tvůj brankářský vzor?

Když jsem byl malý, tak ve Zlíně začal chytat Kuba Sedláček, takže ten se mi hrozně líbil, ale jinak nemám vyloženě nějaký vzor a snažím se brát od každého gólmana něco. Nemám ani nějakého nejoblíbenějšího hráče, mne hráči od malička nějak nezajímali a nezajímají. Beru je všechny stejně a prostě od nich nechci dostat branku. Mám ale životní vzor a tím je Leoš Mareš, tím jak se z bezejmenného člověka z malého města dokázal vyšvihnout mezi TOP elitu.

Proč Nový Jičín a druhá liga?

Já si myslím, že to je skvělá příležitost pro mladého brankáře. Ve druhé lize se celkově tak nebrání a brankář má možnost se více ukázat. Je tu mladý kolektiv hráčů se kterými si rozumím.  Samozřejmě chytat za mladými obránci je složitější, ale to mi právě vyhovuje. Mám rád zápasy, kde se hraje nahoru dolů a rád si zahraji s kvalitnějšími soupeři. Dobře se mi hrálo proti Havlíčkově Brodu a Šumperku, horší to bylo proti Moravským Budějovicím a Žďáru nad Sázavou. Navíc postavení gólmanů bylo těžší v tom, že nebyla určena jednička a to vždy tak trochu brnká na nervy. Být jedničkou je ale sice super, nicméně je to obrovská zodpovědnost a není prostor na nějaký výpadek formy či chyby v zápase. Na novou sezónu se těším a chci dokázat, že to zvládnu i v roli brankářské jedničky. Být jedničkou je sice fajn, ale také to může být velice rychle pomíjivé.

V Přerově jsem chodil na hokej a byla tam vždy báječná a bouřlivá atmosféra. Nebude ti za ní smutno?

Nedá se srovnávat Přerov a Nový Jičín. Přerov je provoligový a Ďáblové hrají II.ligu. V Přerově je daleko větší tlak na výsledky jak od vedení, tak od fanoušků. Nový Jičín je spíše takový rodinný klub, je tady více klidu, ale fanoušky má fantastické, i když jich není tolik a nejsou tak hluční. Dokázali nás i v minulé sezóně hodně podpořit a mnohdy to bylo v pravou chvíli, když se zápasy lámaly. Opravdu mne velice mile překvapili. Zejména v zápasech s Kopřivnicí byli fantastičtí. Je vidět, že hokeji rozumí a dokážou poděkovat i za prohru. Byl jsem překvapen, že nám poděkovali i po zápase, kde jsme dostali 7 branek. Jinde by se pískalo a na třetí třetinu už by tam nikdo nebyl. Je vidět, že klub mají rádi a že si váží našich výkonů, byť se zápas nepovedl.

Jak vidíš příští sezónu?

Cíl je jasný. Být do 6.místa a hrát PLAY OF. Nic jiného neexistuje. Já věřím, že ten tým bude mít velkou kvalitu a že loňská sezóna nás hodně naučila a poučila. Musíme zlepšit přesilovky, to je hodně důležité. Přesilovka nám musí pomoci a ne uškodit. Tam máme obrovský problém a musíme na tom tvrdě zapracovat. V kabině je dobrá atmosféra a věřím, že i zůstane. Jsme dobrá parta a všichni chceme odevzdat na ledě vše to nejlepší. Čekají nás noví soupeři a jsem rád, že zvítězila ta lepší varianta soutěže, kde je více soupeřů i více zápasů.

Máš nějaký svůj rituál před zápasem?

Myslím, že každý gólman má svůj rituál, který mu pomáhá dostat se do zápasu a soustředit se. I já mám svou zažitou rozcvičku a na každém stadiónu mám své místečko, kde se snažím rozproudit krev. Nic extrémního ale nemám. 

Jaký jsi typ gólmana a jak to máš se soupeři?

Jsem klidnější typ. Dokážu sice pořádně zařvat, když je potřeba, ale spíše to nechávám na týmu. Mým nejoblíbenějším soupeřem je Hodonín a nesedí mi styl Opavy a to jak v mládeži, tak i nyní. Pro mne je to takový zakletý stadión. Ale do Opavy se těším, jednou se to zlomit musí.

Jak vycházíš s trenérem?

Celá kabina vychází s trenérem Macháčkem hodně dobře a mi jeho styl sedí. Tvrdě s námi pracuje a je vidět, že ho to baví. Problém je trochu v nás, protože nedokážeme přetavit tréninky do soutěže. Doufám, že trenérovi bude více pomáhat i Rok Macuh, který se stává vůdčí osobností kabiny a celá kabina ho bere. Sedí mi, že se nás trenér snaží učit hrát atraktivní útočný hokej, ale musíme i víc zapracovat na obraně. Hokej v Novém Jičíně mne baví a věřím, že ke skvělé atmosféře a hlavně k výsledkům přispěji i já svým dílem.

KARTA HRÁČE ZDE

Děkuji za rozhovor.

P.S. Přede mnou seděl mladý kluk, který ochotně přijel na rozhovor až ze Zlína. Kluk, který měl v hlavě srovnané své priority, upřímný a stále s úsměvem. Za pár dnů ho čekají maturitní zkoušky a já vůbec nepochybuji, že je bravurně zvládne. A na závěr malinký tip pro slečny. Daniel je volný a bez přítelkyně!!

Mgr. Bohumil Vincura