Jak byste popsal svou dosavadní kariéru?

„Ve Francii jsem hrával dlouho. Profesionálně jsem skončil v Dánsku v roce 2007. Poté jsem začal kariéru trenéra. Byl jsem sportovní a generální manažer, k čemuž jsem měl ještě na starosti trénování mužů v Limoges. Dva roky jsem poté působil jako hrající trenér v Caen, kdy se nám podařilo postoupit do nejvyšší francouzské ligy Ligue Magnus. Následně jsem se stal na dva roky generálním manažerem Compiègne, se kterou jsme vyhráli třetí ligu.“

„Poté jsem si dal rok pauzu a od roku 2013 do roku 2018 jsem byl šéftrenérem mládeže v Rouenu, což je jeden z největších francouzských klubů. Měl jsem na starosti také development hráčů U15 a U17, kteří spadali pod akademie francouzské federace. Po pěti letech jsem si další dva roky dal přestávku a od sezony 2020/21 jsem byl hlavním trenérem v Angletu, jenž hrál nejvyšší francouzskou ligu.“

„Teď jsem se vrátil do České republiky s tím, že si dám od hokeje alespoň rok pauzu. Dostal jsem nabídku jít trénovat zpět do Francie, kde bych dělal asistenta trenéra v nejvyšší soutěži. Tady v Česku však mám svou práci a rozhodl jsem se zde minimálně rok zůstat s tím, že jsem se chtěl nějakým způsobem vrátit k hokeji. Cesta mě nakonec dovedla do Nového Jičína.“

Jak dlouho trvala jednání s Novým Jičínem?

„Jednání netrvala dlouho. Cítil jsem ze strany klubu zájem, který byl i z mé strany. Myslím si, že jsme si sedli a máme stejný názor na hokej. S Novým Jičínem mě pojí také historie, kdy jsem tady v sezoně 1995/96 hostoval a odehrál jsem zde přibližně 25 zápasů, když jsem tehdy hrával za Opavu. Jednání byla v pohodě a brzy jsem se dohodli.“

Jak jste se stihl seznámit s týmem?

„Seznámil jsem se s klíčovými hráči, což pro mě bylo nesmírně důležité. Chtěl jsem vědět, jakým směrem se bude tým příští rok uchýlet a jaké jsou ambice. Setkal jsem se s lídry a vše mi dávalo smysl. Teď je další etapa, příští týden budeme mít první schůzku s hráči a nastavíme si, jak budou fungovat tréninky, včetně přípravy. Těším se, jak kluky poznám a udělám si o týmu obrázek. Ať je poté na ledě každý připraven na svou roli, kterou dostane. Hráče chci poznat lidsky, takže letní příprava bude pro tohle ideální“

Jaké to bude vést Ďábly proti vašemu rodnému Slezanu?

„Nad tímto nějak nepřemýšlím. Opava mne vychovala, bohužel dnes víme, jaká je v Opavě složitá situace se zimním stadionem a tak okolo. V opavském týmu teď nikoho neznám a Slezan je srdcová záležitost, ale takové emoce dávám stranou. Už jsem dostatečně zkušený a do Nového Jičín se neskutečně těším. Hned jak jsem vstoupil na zimní stadion, tak na mě dýchla velice pozitivní atmosféra a potvrdilo se mi při každém jednání s vedením klubu. Já se soustředěním na svůj tým a je mi úplně jedno, kdo proti mě stojí na střídačce nebo na ledě.“

Sledoval jste v posledních sezonách druhou ligu?

„Ano, když mi to čas dovolil, tak jsem chodil v Opavě na hokej. Měl jsem trochu v hlavě, že bych se k trénování mohl opět vrátit, protože si člověk po určitých letech napětí a stresu musel odpočinout. Chodil jsem se dívat na zápasy jako divák a chtěl jsem si udělat obrázek o kvalitě a jakým způsobem se hraje. Snažil jsem se pochopit, jak se hraje, protože v každé zemi je to jinak. Nejdříve jsem chodil na pár zápasů vyloženě jako laik fanoušek, neřešil jsem žádné systémy. Postupem času se do toho člověk zase dostane.“

Jak se podle vás posouvá český hokej jako takový?

„Všichni sledujeme extraligu, která je barometrem kvality. Je u nás čím dál více hráčů ze zahraničí, na což jsem za svou kariéru ve Francii zvyklí. Ligu obohacují, můžeme vidět velice kvalitní hráče, kteří mají zkušenosti s NHL nebo AHL. Hrají u nás také také Fini nebo Švédi, ale česká extraliga je svým způsobem stále specifická. Myslím si, že není tak rychlá, jako skandinávské soutěže, ale má svůj charakter.“

„Líbilo se mi hlavně play-off. Samozřejmě se vyskytnou i méně pohledné zápasy, play-off však mělo úplně jiný náboj. Byl jsem na několika zápasech v Třinci, kde mě nadchl fyzický dopad zápasu. Jsem rád, jakým směrem se u nás hokej vyvíjí. Už to není jen o chytrosti a pěkných nahrávkách. Lidé říkají, že Třinec hraje velmi defenzivně, mne však zaujala také Sparta s Pardubicemi, hráli celoplošný a agresivní hokej. Hokej máme stále pěkný, k mládeži nemám právo se vyjadřovat, dlouho jsem tady nebyl. Víme, jak to tady chodilo. Teď je tady nová recese, pan Hadamczik je novým předsedou svazu. Přeji si, aby byl český hokej na těch vyšších příčkách a každý rok mohl vozit medaile.“

„Neskutečně jsem si užil mistrovství světa do dvaceti let. Po několika letech jsem byl krásně překvapen kvalitou mladých hráčů, jejich nábojem a agresivní hrou. Bylo krásné se na to dívat a mělo to hlavu a patu. Mohli jsme být hrdí na to, že ti kluci, co to dokázali, jsou z České republiky.“

Jaké vnímáte největší rozdíly mezi francouzským a českým hokejem?

„Hokej je v Česku na prvním místě, ve Francii je bohužel okrajový kolektivní sport, který nemá dostatek mediální podpory. V konkurenci sportů jako jsou fotbal, rugby, házená nebo volejbal, nemá hokej příliš šanci. Na druhou stranu se najdou tamější hokejové bašty jakou jsou Rouen, Grenoble a další. Záleží také hodně na tom, jak se k tomu staví dané město, tradice, zázemí a mnoho dalšího. Mládežnický hokej se však za posledních 15 let velmi rozvinul, když vznikla samostatná hokejová federace. V posledních pěti letech však nastala stagnace, kdy chybí především finanční prostředky, jak pro kluby, tak pro rodiče.“

„Kluby pak kvůli finančním nárokům ztrácí několik nadějných hráčů. Největším problémem však je to, že Francie je velkou zemí a děti tam hrají málo utkání. Tréninky se už zlepšili, města staví také nové zimní stadiony a děti již trénují pětkrát týdně. Kluby jdou nahoru a jsou schopny vychovat kvalitní hráče, ale problémem jsou hlavně vzdálenosti. K jednomu juniorskému zápasu musíte cestovat až 500km, což je ohromně náročné. Zápasů tak není moc, v tomto má Česká republika neskutečnou výhodu.“

Jaké jsou vaše vize do následující sezony s Novým Jičínem?

„Je to pro mě velká výzva, protože se vracím do neznámého prostředí. Mentalita lidí je zde jiná než ve Francii, ale nesmírně se těším na to, jak poznám kluky a jejich osobní ambice. Ať najdeme společnou řeč a ať každý hráč najde v týmu svou úlohu, kterou přijme, bude ji respektovat a bude se v ní dobře cítit. Každý musí individuálně vidět vlastní posun a nadále se zlepšovat.“

„Samozřejmě dát týmu herní tvář, kdy kluci najdou radost a potom s dobrou prací a respektem k těm úkolům, které po nich budu žádat, se dostaví dobré výsledky. Nebudu mluvit o umístění, což je zcela předčasné a momentálně nepředmětné. Všichni se musíme vzájemně poznat, sednout si, vyjasnit si, jakým způsobem budeme hrát a proč tak budeme hrát, hráči tyto věci musí vědět a musí jim důvěřovat. Nejdůležitější je, aby měli radost z toho, že přišli na zimák a že hrají hokej, který je baví. Nebude to lehké, každý bude muset dělat kompromisy, nikdy se nedá všem vyhovět, ale tým musí šlapat a musí to mít nastavené na vzájemném respektu.“