Manažer Ďáblů Milan Urban se v rozhovoru ohlíží za uplynulou sezonou. Hodnotí nový systém soutěže a sdílí svůj pohled na problémy, které tým sezonou doprovázely. V rozhovoru promlouvá také o změnách, které v týmu nastanou. Co bude příští sezonu jinak a koho vidí jako favorita na postup?
Před sezonou jste prohlásil, že je hlavním cílem se udržet? Dá se teda sezona brát jako úspěšná?
„To říkám vždy, protože je to taková pokora vůči soupeřům, soutěž není jednoduchá. Po vítězné sezoně jsme si mysleli, že tento cíl bychom mohli splnit do Vánoc, ale na druhou stranu se pořád o něco hrálo, někdy až moc, takže ta sezona byla psychicky náročnější než ta vítězná“
„Dostali jsme se do play-off, ale každý cítí, že to nebylo úplně ono. Jenom když k sobě budeme upřímní a řekneme si, kdo za co nese zodpovědnost, tak se to zlepší. U hráčů je to bohužel tak, že když se nedaří, tak je nás buď málo a potřebovali bychom konkurenci a když ji mají, tak si zase stěžují, že nehrají. Každý by chtěl hrát pořád, každý má o sobě nějaké mínění a tohle vše musí být v souladu s pohledem trenéra. V tom si však nemyslím, že jsme nějak odlišní od jiných klubů. Jen se to řeší, když se nedaří.“
„O kvalitě našeho kádru svědčí to, že jsme získali více bodů proti týmům z vrchu tabulky, než proti těm níže postaveným. Pokud pomineme Znojmo, tak tam zbylo deset vyrovnaných týmů. To, co bylo loni 1:0, bylo pro nás letos 0:1. Je to o tom sebevědomí, o detailech, samozřejmě se podepsalo, že někteří hráči odešli. Potýkali jsme se také s malým počtem obránců, ti byli extrémně vytížení”.
Letos se soutěž hrála novým systémem, jak jej hodnotíte?
„Systém vždy kopíruje možnosti Asociace rozdělit kluby, protože je tam více aspektů, hlavním jsou dojezdové vzdálenosti. Na tom se pak staví model. Čím je více mužstev, tím je to jednodušší. Pokud hraje soutěž nad deset týmů, tak je to ideální. Všichni vždy říkají, že je super hrát s blízkými kluby jako jsou Opava, Valašské Meziříčí a Kopřivnice, jenže hrát s nimi sedmkrát je pro všechny hráče příliš. Diváky to pak také tolik nebaví.“
„Systém hodnotím pozitivně tím, že jsme měli deset soupeřů. Negativně však hodnotím to, co jsme si neuvědomili při tvorbě rozlosování, že abychom ve středu hráli proti blízkému soupeři a v sobotu se mohli jet větší vzdálenosti, tak se stalo, že jsme hráli několik zápasů v řadě doma a naopak i venku. Fanoušci na to nejsou zvyklí. U nás tripy nejsou zažité.
„Tím, že se hrálo třikrát doma nebo venku, tak se na ten hokej jakoby zapomnělo. Když se poté hrálo několikrát za sebou doma, tak to pro některé bylo moc, jak finančně, tak časově. Tohle bude třeba brát v potaz při budování nového systému, ale vzhledem k počtu účastníků se toho příliš změnit nedá. V rámci možností však se systémem panuje spokojenost a pokud bude sudý počet, například 12, bude to ideální.“
V týmu proběhla během sezony změna trenéra. Pomohla týmu tato změna?
„Pro nás byl nejdůležitější začátek, kdy jsme oba roky hráli první zápasy tři doma a jeden venku. Zatímco loni jsme to zvládli a konec byl vítězný, tak letos jsme to nezvládli a v podstatě jsme to celou dobu tlačili před sebou. Pak se hromadí problémy, nervozita, nejistota a další. Odráží se to ve hře a hledají se důvody a způsoby jak to překonat. Nikdy nejsem zastáncem výměny trenérů, ale někdy už je to ta z posledních variant. Jak se říká, nevyměníme celý tým, vyměníme trenéra. Trenér je důležitý, ale záleží také na týmu.“
Jak hodnotíte to, že tým v průběhu sezony opustilo několik hráčů?
„Je to také odraz toho všeho. Nemůžu mluvit za hráče a můžu si o tom myslet své. Samozřejmě je to pro mě zpětná vazba, jestli, když se daří, tak je vše v pořádku a když ne, tak se hledají problémy jinde. Jestli si někdo nesedne s trenérem a pod pláštíkem toho, že má jiné povinnosti nebo zranění odejde. To je ale taky všude stejné. Pokud tady někdo nechce hrát, tak tady nebude. Nezáleží jestli to bude jakákoliv hvězda, musí tady chtít hrát a musí nám pomoct.“
„Na druhou stranu jsme po novém roce odváděli podobné výkony s týmem, který měl dvanáct vlastních hráčů. Netvrdím, že hráči hráli roli, jakou hrát měli. Někteří mladí kluci ještě mají čas na to, aby odehráli třicet minut za zápas a chodili na přesilovky a oslabení. Ale je to pozitivum do další sezony. Někteří hráči tým opustili, to je život a je to na každém. Posila je ten hráč, který hraje i když se nedaří a zvedne další hráče.“
Právě mnoho mladých hráčů dostalo tuto sezonu více prostoru. Jaká s nimi panuje spokojenost?
„Nikdy se netajím tím, že jsem zastáncem domácích hráčů. Když odvádí to, co mají a místo si zaslouží, tak hrají. Druhou ligu z dvaceti odchovanci však hrát nejde. To bychom se při vší úctě nejspíše nezachránili. Jednoznačně Jan Holáň odehrál celou sezonu nad očekávání. David Juříček, Martin Škarka jako naši nejmladší a další jsou pozitivní zpětnou vazbou. Nikdo nečekal, že toho odehrají tolik. I další hráči dostanou příležitost.“
Plánuji se v týmu nějaké změny?
„Určitě ano. Jestli mám být kritický, tak určitě k sobě. Jestliže všechny šuplíky klubu nějak fungují, máme dobrého trenéra, skvělé hráče, materiální zabezpečení, nádherný stadion a není výsledek, tak je něco špatně. Je to zřejmě o té chemii toho týmu. A protože hráče vybírám já, musím se ze sezóny poučit. Mužstvo určitě povede nový trenér, který určitě bude odjinud, bude nové koště. Jak už bylo řečeno, někteří nechtějí hrát za Ďábly, s některými nebude panovat spokojenost z naší strany. K obměně určitě dojde, nebude to nějak dramatické, že by se mělo vyměnit půl mančaftu, ale jakýsi nový vítr určitě nastane.“
„Probíhají schůzky s hráči, domlouváme se, plánují se nějaké návraty a do výběru bude určitě mluvit nový trenér. Chci ale zároveň všem poděkovat, protože nakonec jsme play-off vybojovali a to je vždy úspěch. Tam, s největším favoritem soutěže, jsme odehráli dvě vyrovnaná utkání, doma moc nechybělo a mohli jsme se radovat. Teď si hráči odpočinou a připravíme se na další druholigovou sezónu v ďábelském dresu.”
Kdo je váš favorit na vítězství druhé ligy?
„Nejspíš by to mělo být Znojmo. Tím, že vypadl Tábor, který měl podobné ambice a skoro podobné materiální a finanční zázemí, tak se jim to zřejmě ulehčilo. Respekt budí Letňany se svým Dukla Jihlava způsobem, tým mladých bluslivých hráčů plnících systém. Je to otázka, ale nevím, co by se muselo stát, aby to Znojmu nevyšlo. Zároveň nás těší, že se zachránilo mužstvo Velkého Meziříčí a potvrdilo kvalitu naší východní konference.”
