Bohumil Vincura

N o v ý J i č í n -

                                       Milan Urban – 54 let, bývalý hráč, v současnosti již 23 let manažér klubu.

Jaká byla minulá sezóna, jak bys ji vyhodnotil.

Úspěchem je vždy medaile, ta je ve sportu měřítkem. Pro náš klub je úspěchem dostat se do play off, tento cíl jsme nesplnili, takže pro fanoušky a novináře asi neúspěch. Když se na to ale podívám z pozice klubu, který má filosofii založenou na finanční stabilitě a, pokud možno, budování týmu na odchovancích, pak sezónu vidím pozitivně. Mladí hráči jsou opět o rok zkušenější a my věříme, že při doplnění kostry zužitkují nabrané zkušenosti v dalších sezónách.

Jsme malý klub, který se chce měřit se sobě rovnými a pozlobit regionální „giganty“. Ideálně se nabízí měření s Kopřivnicí. Dostala se do play off a měla nakročeno i k úspěchu, kdy měla mečbol na Havlíčkův Brod. U ní se obrovsky potvrdilo jakou roli v hokeji hraje brankář. Hromada je prostě hvězda a byli schopni hrát na 1:0. Prostě nám zatím chybí ten pověstný krůček k tomu, aby si vše sedlo a tým postoupil do play off.

Vzpomenu na sezónu 2000-2001, kdy jsme vyhráli celou soutěž a postoupili do baráže. Byla to velká sláva, samozřejmě velký úspěch, jenže když si vrátím, jak jsme nebyli v listopadu, prosinci schopni vyhrát zápas, jak mě trenéři sami prosili ať už je vyměním, tu situaci bych nikomu nepřál. No a pak se vyhraje a slavíme.

Kádr jsme postavili před minulou sezónou tak, aby si hráči prostředí druhé ligy jak se říká, ohmatali, zkusili to, získali zkušenosti a to se stalo. V obou sezónách jsme sehráli spoustu kvalitních utkání a dokázali jsme mnohokrát překvapit vítězstvím s favority a postupně jsem viděl na hráčích, že si začínají věřit. A to já považuji za úspěch.

To co nebylo vidět, a chápu, že to některé fanoušky nezajímá, jsou fakta že jsme měli 10 zraněných hráčů, že jsme například jeli do Žďáru nad Sázavou, kdy nás bylo pět a půl a přesto jsme utkání sehráli se ctí. Nechci si stěžovat, že půl sezóny byl mimo Lehečka a to z důvodu zranění, další zranění zabrzdilo Kafku, Porubu, Králíka, prostě jsme měli zraněné 4 TOP hráče, s tím nic nenaděláme. Pracovní vytížení Lukáše Králíka asi rozhodne o konci jeho kariéry, což je škoda. Ostatní kluci to odehráli se ctí rozhodně se nemáme za co stydět. Myslím, že žádný zápas nebyl vyložený propadák a ocenili to i diváci, kteří po mnohých prohrách tleskali hráčům za skvělý výkon. Za to si zaslouží pochvalu, hráči si důvěru považují a věřím, že v nové sezóně, v nové hale jejich počet vzroste.

Určitým zklamáním může být, že jsme do klubu přivedli několik hráčů, od kterých jsme očekávali mnohem více, nežli to, co předvedli. To jen dokazuje skutečnost, že tvorba týmů je v této době hodně složitá. Ti kluci totiž neví co je čeká za rok. Příkladem je například Filip Palička. Je to kluk, na kterém bychom chtěli postavit budoucnost 2. ligy, je to tvář Nového Jičína stejně tak jak to byl Petr Macháček , Michal Hübl, Standa Jakubu a mnozí další, kteří tu hráli 15 a více let., ale ten kluk sám neví, on studuje, má partnerku z Olomouce a neví, jestli za rok za dva neskončí kvůli práci nebo bydlení úplně jinde. Dnes prostě můžeme tvořit tým s výhledem maximálně na dva roky, protože nevíme, kam je život zavede. Kdysi to bývalo jinak, ale nechci hodnotit, jestli lépe. My jsme měli priority jasně dané – hokej, pivo, holky a v tomto pořadí. Dnešní generace má mnohem větší možnosti seberealizace, mohou do světa, mohou studovat. Proto není hokej jako první v pořadí a proto, jak je náročný a hodně bolí, brzy končí. Pokud by byl hokej na prvním místě, pak by v A týmu hráli takoví hráči jako Zedník, oba Tomani, Andrýsek, Pelikán, Štěpják, Chvostek, Hradil. Ale tito kluci z různých, pochopitelných, důvodů dávají přednost Krajské lize. Ať již to jsou pracovní, zdravotní, časové důvody. Taky, bohužel, někteří nechtějí hrát za Nový Jičín, protože se cítí ukřivděni. Pak bychom soutěž v pohodě odehráli s vlastními odchovanci. Poručit jim to nemůžu a ani nechci.

A za této situace jsem doslova a do písmene vděčný klukům, kteří sem jezdí ze Zlína, Přerova, Olomouce, neboť je to pro ně strašně náročné. Proto mám pro ty kluky jen slova obdivu, umím se vžít do jejich pozice, chápu jejich rozhodnutí. Povedlo se nám přivést skvělého hráče i člověka Roka Macuha, který ve dvojici s Filipem Paličkou předváděl výborné výkony. Obránci Váňa, Kobylík, kluci, kteří dojíždějí ze Zlína, ti také velmi dobře zapadli do týmu. Krutil, sice s lehce kontroverzní historií, ale přinesl do týmu srdce, bojovnost a samozřejmě i hokejové umění. Pochvalu zaslouží naši Hruška, Pecha, Krupa, Irgl, jejichž výkony mají stoupající tendenci a věřím, že kostra, doplněna o nové hráče už příští sezónu play off udělá.

Zdá se, že jeden z velkých problémů minulé sezóny byla kvalita brankářů na trénincích, kdy mnohdy hráči nemohli trénovat s týmovými brankáři a ztráceli tak motivaci. Jak to vidíš ze své pozice ?

Ano, máš pravdu, brankář je alfa omega každého týmu. Přáli bychom si takoého gólmana jako má například Kopřivnice Hromadu. Tady není se o čem bavit. Musí to být chlap, který má profesionální kariéru za sebou a při práci a rodině chce ještě hrát kvalitní soutěž. Těch se ale nedostává. Námi zvolená varianta dvou výborných mladých brankářů, kteří dojíždí jen na zápasy sice fungovala v zápasech, tam byli kluci oporami, ale je pravda, že trénink mnohokrát postrádal gólmanskou kvalitu. Uvědomujeme si to a proto jsme se rozhodli, že pro nadcházející sezónu získáme gólmana, který s námi absolvuje celou sezónu se vším všudy, že je jen na něm, aby si udělal jméno a nabídl se výše. Rozhodli jsme se pro Dana Šimonů, který bude naši gólmanskou jedničkou s tím, že v Přerově bude trénovat dopoledne a u nás odpoledne. Momentálně řešíme post dvojky, kde máme ale naprosto stejné nároky, Prostě být s týmem po celou sezónu, aby sounáležitost fungovala.

Již jsme hovořili na téma vztahu Krajského přeboru a 2. ligy a sám jsi přiznal, že v Krajském přeboru hraje spousta hráčů, kteří by mohli hrát za A tým. Necítíš to jako své manažérské selhání že je nedokážeš motivovat?

Nevím, jak na tuto otázku odpovědět ale pokusím se to vysvětlit. Je zde mnoho aspektů. Ano, v Krajském přeboru je spousta odchovanců, kteří ale II. ligu hrát nechtějí a mají k tomu různé důvody, pak tam jsou hráči, kteří by chtěli, ale momentálně nestačí a to je strašně těžké jim vysvětlit. Někteří se dokonce urazí a již nikdy nechtějí o Novém Jičíně slyšet. Důsledkem je to, že musíš do týmu zapracovat cizí hráče, kteří mají lepší podmínky, ale to také dělá zlou krev, nicméně to je nevyhnutelné. Ano mým hlavním úkolem i přáním je stavět tým z odchovanců. Musím ale také vědět, že ten hokej je pro ně prvořadý, že mají srdce a považují za čest hrát za A tým. A musím říci, že mnohých chybí pokora. Ale to je prostě život. Hrát za A tým je i věc cti. Každý ví, že mluvím s každým i s těmi, kteří se cítí dotčeni, nepochopeni. Šanci má každý, ale když cítím, že klub není v jeho srdci a v hlavě má akorát kolik má ten nebo onen a že já bych byl lepš,í na to mnohdy nemám sil. O dalších aspektech jsem již mluvil. Jednoznačně chápu volbu práce, studia, cestování, rodina atd… To je nutné respektovat. A s tím se musím vyrovnat. Jestli lze považovat jako manažérské selhání nehladit, nelichotit, nelhat rodičům, agentům a hráčům samotným při hodnocení jejich hokejových a lidských kvalit, to nechám na jiných.

Dle mého názoru je v Novém Jičíně málo cítit tzv. KLUBISMUS, srovnáváme se s Kopřivnicí, ale toto srovnání nevychází pro náš klub příznivě. V čem je zakopaný pes?

Můžeme vymýšlet co chceme, soutěže, pivo zdarma, párek zdarma, prostě cokoliv, ale klubismus je úzce spojen s úspěchem. Pokud se týmu daří, pak jsou tribuny plné, pokud ne, přicházejí jen ti, co mají klub skutečně v srdci. Dalším faktorem je soupeř, se kterým hrajeme, všeobecně je s neatraktivním soupeřem nižší návštěvnost. Na ledě srdce je, to je bez debat, ocenili to i diváci závěrečným potleskem i při prohrách. Pokud se bavíme o kotli, pak se letos zrodila fantastická věc, neboť v něm vidím spousty srdcařů, hlavně odchovanců, ať již hrajících nebo ty, co ukončili kariéru. Je tam spousta mladých lidí a já pevně věřím, že je to zárodek na dlouhá léta. Pokud chceme srovnávat nás s Kopřivnicí, pak rozhodující roli hraje tradice hokeje, která je v Kopřivnici větší než u nás. Díky této tradici přichází daleko více lidí i při neúspěchu, ti lidé to tam prostě přijdou. U nás musí přijít i úspěch, týmu se musí dařit, abychom měli plné tribuny.

Již jsme se zde o tom zmiňovali, ale když se podívám na II. ligu z hlediska účasti, nezdá se ti, že ztrácí svůj smysl?

Pevně věřím, že ne, ale současně vnímám to, že se to může stát. Základní problém vidím v tom, že se vytvořila extraliga a 1.liga pro skoro 40 mužstev. V roce 1994, když jsme postoupili do 2.ligy, měla Extraliga 12 týmů, 1. liga, 14 týmů a ve II. liga 32 mužstev. 2.ligu hrály kluby jako Liberec, Mladá Boleslav, Karlovy Vary, Znojmo, Třebíč, FM, Přerov. Všichni ví, že je nahoře mužstev hodně a že kvalita jde dolů, ale případný řez by vždy někdo odnesl, týká se to i mládežnických soutěží. Vždy by se našla nějaká potrefená husa. Kvalitní hokej je tam, kde hrají kvalitní soupeři proti sobě. A pokud se budou uměle navyšovat počty týmů ve vyšších soutěžích, pak nevím, kdo bude 2.ligu hrát, neboť pro všechny ostatní bude lepší hrát Krajský přebor. Ano i máme v hlavách myšlenu hrát Krajskou ligu. Souhlasím však s tebou, že momentálně je situace, skoro bych řekl, kritická. Mi osobně by se třeba líbil model, kdy po odehrání základní části by došlo k prolínání soutěží. Ale garantem soutěží je Svaz, uzávěrka je 22.5., takže počkáme, s čím přijde. Ale bez mužstev soutěž hrát nejde.

Pojďme ke kádru na příští sezónu, brankáře máme vyřešené, nicméně nám chybí zkušený obránce i střelec a hlavně vůdce týmu, co s tím?

Už jsem částečně odpověděl v úvodu. Máš pravdu, pokud se nám podaří vyřešit klíčové hráče na všech postech, pak máme skoro vyhráno. My máme výhodu tu, že máme kostru týmu z loňska, takže základy jsou položeny, což je jedna z nejdůležitějších věcí. Post brankáře je vyřešen Danem Šimonů.

V obraně vedle zmíněných výše, máme mladé obránce, jako je Honza Holáň nebo Honza Már a tito hráči neustále zvyšují svou výkonnost a do budoucna se s nimi počítá a klidně by se mohli za pár let stát ikonami klubu. Ale tady jsme zase u nejisté budoucnosti. Honza Már chce odjet do Ameriky, je to jeho sen a já mu rozhodně nechci bránit v jeho splnění. Nicméně jsme zase u té sysifovské práce, kdy vychováš kvalitu a ta ti prostě odejde. Zkušeného beka samozřejmě hledáme a věřím, že se nám to podaří.

Co se týče útoku, tak máme kvalitní útočníky, smůla byla v tom, že vinou zranění nám v loňské sezóně moc nepomohli. Prioritou pro nás je udržet Roka Macuha, který ve spojení s Filipem Paličkou je naše největší úderná síla. Rokovi jsem dal za úkol překonat v příští sezóně rekord klubu v kanadském bodování.

Na zkvalitnění kádru neustále pracujeme. Co se týká vůdčí osobnosti, pak ti dávám za pravdu, že tým to potřebuje a momentálně takového hráče nemáme. Mohl by se jím stát právě Rok Macuh, což je i moje tajné přání, ale cesta k tomu je, pro každého, složitá. Musí to chtít on, ale i celý tým. Vůdce nemůžete jmenovat, vůdcem se musíte stát. Ať to bude kdokoliv, držím mu pěsti. Dalším kandidátem je pro mne Michal Krutil, který má k tomu velké předpoklady. Možná do té role dospěje i Filip Palička, uvidíme, musíme to nechat na nich.

Budou v nové sezóně chybět hráči, na které jsme byli zvyklí?

Přiznám se, že asi ano. Čtyři, nebo pět hráčů v týmu nebude. A to jednak z výkonnostních, jednak osobních důvodů. Na ledě zřejmě neuvidíme Rufera, Finsterleho, Králíka, Tolokonnikova.

Jak je to s finanční situací klubu, mnohým klubům odešli hlavní sponzoři a v době momentální krize jistě budou přibývat další.

Máme velmi stabilní sponzory, kteří mají v klubu své srdce a na které se můžeme vždy spolehnout. Významně nám pomáhá také město Nový Jičín, takže si troufnu říci, že následující sezóna bude po stránce finanční úplně v pořádku. Všem bych chtěl tímto za jejich spolupráci a věrnost poděkovat.

Otázka od fanoušků – v době, kdy se A týmu nedařilo a B tým byl v laufu, neuvažovali jste o možnosti, že by B tým nastoupil za A tým? Z hlediska řádů je to totiž možné.

Na to je velice jednoduchá a krátká odpověď. Nikdy jsme o tom neuvažovali a nikdy o tom ani uvažovat nebudeme. Nelze srovnávat, rozdíl mezi soutěžemi v hokeji je propastný. Můžeme sledovat kádry mužstev, které postupují, kolik hráčů zůstane. Bez urážky, B tým by ve druhé lize neuhrál ani bod.

Jak se těšíš na zrekonstruovaný stadión ?

Tak toto je momentálně naše priorita a těším se neskutečně. Hodně si od toho slibujeme. Budeme mít nová světla, která budeme moci využít k různým efektům a hlavně brankáři budou vidět. Nová časomíra, ozvučení nám umožní spoustu věcí nejen pro hokej, ale i krasobruslení, školy bruslení, kempy a ostatní aktivity, které na Zimáku probíhají. Prostě pro Nový Jičín, hráče, trenéry, rodiče fanoušky chystáme nové věci, které se jim, jak doufám, budou líbit. A když k tomu přibudou i hokejové úspěchy – co víc si můžeme přát.

Tady je třeba říct, že se o vše se stará Luboš Furmánek, který komunikuje se stavbaři, dozorem, městem, aby vše bylo dle našich představ, je neústupný a jeho práce je a bude vidět. Taky chci pochválit všechny zaměstnance, kteří během stavby zvelebují naše zázemí, šatny, sklady, posilovnu, abychom se tady všichni cítili jako doma.

Kolik má klub zaměstnanců?

Vzhledem k tomu, že provozujeme zimní stadión, tak počet všech zaměstnanců je 17.

Takže práce manažéra není jen o hokeji, ale fakticky řídíš středně velkou firmu.

Ano není to jen o hokeji. Provozujeme činnost celého stadiónu, od restaurace, přes rolbaře, obchod s hokejovým vybavením, hokej jako takový, až po úklid. Musíme se starat o vytížení haly. Veškerá naše činnost směřuje k co největšímu využití ledové plochy nejen hokejem, takže se někdy stává, že byť jsem manažérem hokejového klubu, jde občas hokej stranou, přednost dostanou krasobruslařské závody nebo kroužek z Fokusu. Snad to děláme dobře. Máme 250 dětí v mládežnických družstvech, A tým ve 2. lize, na Zimáku se pořád něco děje. Věříme, že se po karanténě vše vrátí do zajetých kolejí, zahájí se tréninky, soutěže. Turnaje a kempy, školy bruslení, které karanténa nebo stavba zastavily, se snad znovu rozjedou a budeme všichni spokojeni. Již teď jsme domluveni, že na Vánoce a na jaře budeme pořádat nejkvalitnější mládežnické turnaje. K tradičním turnajům v období Vánoc připravujeme se společností Superturnaje.cz dubnové turnaje, a všechny dubnové víkendy by měly patřit dětem. Plánujeme turnaje, které by měly být absolutní špičkou v Evropě a všechny budou pod hlavičkou Evropského hokejového království, kde o titul Krále by se měli poprat vítězové jednotlivých turnajů, které se konají po celou sezónu. Moc se na to těšíme, neboť atmosféra při těchto turnajích bývá fantastická a zcela určitě uvidíme i mnoho zahraničních týmů.

2. – 4. dubna – ročník 2010 – 12 týmů

10. – 11. dubna – ročník 2011 – 27 týmů

17. – 18. dubna – ročník 2012 – 27 týmů

24. – 25. dubna – ročník 2013 – 27 týmů

Moc děkuji za upřímný rozhovor, i pro mne byl v lecčem poučný a věřím že bude i pro fanoušky a příznivce týmu. Přeji všem pohodovou a úspěšnou sezónu a těším se na další povídání.

Mgr. Bohumil Vincura